Klepačov u Blanska, místo, kde žiji.

    Tento rok to je 20tileté výročí, co jsme začali s přípravou expedice na horu Pumori - sedmitisícovku nalevo od Everestu. Vše v životě řídí neuvěřitelné náhody=osud.... Neumím a ani nechci detailně napsat, co jsem prožil a co cítím, ale zkusím to alespoň přiblížit....

     Měl jsem za sebou 11 let lezení po skalách Moravy, Čech, Slovenska a Východního Německa. Stovky cest ve Vysokých Tatrách, v létě i zimě.  Vápence, žulu, pískovce, slepence,...Weberovku (spolu s Radimem za 4 hodiny zpět na chatě) - nádherná cesta na nejvyšší tatranskou stěnu - 900 metrů vysoký Malý Kežmarský štít. Diretku na Žlutou stěnu, Stredohrot, Rollandovy a Kuttovy plotny na Batizovák atd.. atd.  Nechci dělat výčet, od toho je můj osahaný schovaný deníček z výstupů, alba fotek a filmy.....Také ale promrzlé noci, navždy ztracení nebo zmrzačení kamarádi, kteří buď podcenili hory nebo přecenili sebe, nebo se to prostě semlelo... Stovky přátelství, podaných ruk na vrcholech. Bivaky v záhrabech. Vedení záchranných akcí. Ošetřování méně či více raněných. Známí na tatranských chatách, kamarádi neznámí ale i věhlasných jmen a expedic. To jsou hory.

    Měl jsem štěstí na šéfa, který nám pomohl sponzorstvím a tak jsem mohl na Monte Rosu, na Matterhorn 2x -  z toho jednou půl cesty sólo. Vylezli jsme s Laďou Látalem Palavicciniho žleb na Gross Glockner ( led 70 stupňů, nečítaně délek lana,omezený čas na vylezení do padání ledu a lavin....).Byl jsem na spoustě krásných kopců se spoustou úžasných lidí.

     Zeptal jsem se šéfa, jestli by podpořil expedici do "Ruska" na kopce přes 7000 metrů. Suše řekl, že dá půl miliónu za osmitisícovku... Nespal jsem. První, druhou, xtou noc. Obeslal jsem všechny známé, co něco podobného podniknuli. Nejvíce mi pomohla Dina Štěrbová se svými kontakty na Nepál, Pákistán a Čínu. Také Rakoncaj (s jehož spacáky jsme nakonec vyjeli).  Bylo mi jasné, že i kdybych slíbené peníze zázrakem zdvojnásobil, budou stačit tak na povolení na sedmitisícovku. A to nemluvím o čase... Sepsal jsem smlouvu na sponzoring na sedmitisícovku, zajistil reklamu, televizi.. Šéf se pod Nepál podepsal.

     Od tohoto dne se mi změnil život. Mně, i dalším kamarádům, co vyjeli i nakonec nevyjeli a také celým rodinám. Na  dva roky jsem měl z jednoho pokoje  třípokojáku expediční skladiště a doupě. Díky všem a opravdu velké díky všem, jsme nakonec vyjeli, povolení dostali, horu vylezli. ( v jedné větě, co by vydalo na knihu). Ze sedmi nás vylezlo 5 na vrchol. Bez práce celého týmu by nevylezl nikdo... Osobně děkuji Karlovi Horbasovi, Petrovi Kotoučkovi, Laďovi Látalovi, Mirkovi Holíkovi, Jirkovi Pěnkavovi, Jirkovi  Polochovi. Byli jsme mezi první 100kou horolezců, co kdy na kopec vylezli. První z Čech, první ze Slovenska, první z..... Vylezli jsme na horu s bilancí více než 20 mrtvých. Psal o nás celý svět a jsme v encyklopediích navždy. To pro představu, o jaký podnik se jednalo. Ten rok bylo na Pumori mnoho expedic. Všechny vyčkávaly. Půjčili nám ochotně vše své vybavení... Až jsme cestu zbudovali, někteří z nich po námi zajištěné cestě vylezli taky... Dva z více jak deseti angličanů, dva japonci, atd,.... Děkuji všem kamarádům, se kterými jsem na tomto kopci byl i těm, kteří na expedici makali ale nakonec nemohli vyjet z různých důvodů. Všem rodinám. Všem sponzorům.

     Vyjížděl jsem s 65 kily, Vrátil jsem se s 53. Do 2 měsíců jsem nabral 83...

Ze všeho,co jsme natočili, jsem sestříhal 2 krátká přiblížení. První o lidech, bídě, Nepálu, kultuře. Druhé o horách, lezení, expedici. Kvalita filmu odpovídá roku 1994. Ale obsah je důležitější než forma.

Díl první: youtu.be/5_9mj1QPjhM

Díl druhý:youtu.be/9uPrGBibdkg

RAK